Výletem do Francie začalo naše nadšení pro společné cestování. Byla to první dovolená, kdy jsme neměli předem rezervované žádné ubytování. Takže 08.07.2016 jsme naložili do auta stan, věci na kempování a samozřejmě vybavení pro vaření a vyrazili jsme směr Francie. Našim cílem bylo projet Azurové pobřeží.
Do Francie jsme si vybrali cestu přes Rakousko a Itálii (Brenner) a jelikož jsme slyšeli samou chválu na italské jezero Lago di Garda, zvolili jsme tam první zastávku pro kempování. Cesta k jezeru byla na jeden zátah řízení dlouhá, i když jsme se střídali, takže mezitím přišla několikahodinová přestávka u benzínové pumpy na odpočinek.
Když jsme se blížili k jezeru, měli jsme na výběr, zda pojedeme podél jezera z pravé nebo levé strany. My zvolili stranu pravou přes Riva de Garda, což byla první chyba. Po celé délce této strany je jen hrstka skalnatých kempů a většina cesty se jede úzkými podjezdy ve skále. Na této straně nás žádný kemp nezaujal a vyčerpaní jsme dojeli až na samý jih jezera, kde jsme našli útočiště v kempu Village San Francesco.
Kemp nabízel veškeré vybavení, včetně možnosti grilování a otevřeného ohně. Avšak ve vnitrozemí Itálie bylo takové vedro, že jsme ještě ten večer litovali, že jsme si zaplatili ubytování na dvě noci. Opravdu se to nedalo vydržet a jezero bylo tak teplé, že neposkytovalo žádné osvěžení, natož ochlazení.
S jednodenním výletem do nedalekého historického městečka Colombare a vyhlídkou v Sirmione jsme doslova přečkali do odjezdu a zamířili směr Janov a podél pobřeží dojeli až k francouzským hranicím.
Celkově nás pobyt u Lago di Garda nenadchl, nemluvě o špinavých zákoutích, na která narazíte, jakmile se vzdálíte od kempu či historické památky.
Následující přenocování nás čekalo až v kempu Caravan MAGALI kousek od Nice. Kemp byl velice příjemný, poskytoval kempingová místa oddělená stromy nebo živým plotem a co pro nás bylo nejdůležitější – používání grilu a ohně bylo povoleno!! 🙂
Hromadnou dopravou bylo možné dostat se přímo do centra Nice. Tuto variantu jsme využili asi třikrát, abychom měli dostatek času město prozkoumat, samozřejmě navštívit i místní trhy a zakoupit suroviny, které jsme mohli poté v kempu uvařit a ochutnat. Čerstvé ryby, mořské plody a obrovský výběr svěží zeleniny vždy zaručeně uspokojí naše chutě a kulinářské záliby.
A když k tomu přidáme francouzský sýr a lahvinku skvělého vína, pak jsme v sedmém nebi. Samozřejmostí bylo i vychutnání si skvělé kávy s croissantem. Stačí zajít do jedné z mnoha Boulangerií.
Abychom měli možnost uniknout z města i do přírody, udělali jsme si jednodenní výlet do
Parc national du Mercantour.
Bohužel jsme měli pouze jeden den, takže jsme nemohli prozkoumat delší turistické trasy. I tak jsme ale viděli krásná jezera a místní přírodu během několikahodinové procházky. Cestou jsme zastavili v útulné a originální restauraci Auberge Quintessence – Restaurant, kde jsme ochutnali 5ti-chodové menu za 60 € (najedli jsme se z toho oba), a byl to pro nás skvělý gastronomický zážitek.
Kemp Magali nám zůstane v paměti už napořád, protože pobyt tam máme spojený s dvěma zážitky. V kempu Magali jsme se 14.07.2016 zasnoubili a od té chvíle pro nás byl zbytek dovolené jako zásnubní cesta 🙂
Druhý zážitek bohužel tak veselý není. V tu noc, kdy jsme se zasnoubili jsme v noci slyšeli sirény z Nice. Nejdříve jsme mysleli, že se jedná o povětrnostní varování, protože se v noci zvedal hodně silný vítr. Až druhý den ráno jsme se dozvěděli tu strašnou zprávu – v Nice, na oslavách Dobytí Bastily byl teroristický útok, kdy náklaďák najížděl po nábřeží města do lidí. Spousta lidí zemřela. Měli jsme obrovské štěstí, protože jsme se na ohňostroj a koncert, který se k oslavě konal, chystali. Nakonec jsme si to však rozmysleli a zůstali tu noc v kempu. Strašnému útoku jsme se tak vyhnuli. A jelikož se celé město Nice ocitlo v zármutku, sbalili jsme si věci a vyrazili dál. Bohužel tímto útokem jsme si už neuměli dovolenou moc užívat. A tak, jako všichni ostatní, i my jsme měli obavy navštívit další místa, kde jsou davy lidí, aby se podobný útok neopakoval i někde jinde znovu.
Po pobřeží jsme dál pokračovali do Cannes. Zde jsme zvolili kemp trochu vzdálenější od města, nebyl však problém využít hromadnou dopravu a do města se přemístit. Cestou do Cannes jsme se zastavili i v městečku Antibes, které také stojí za návštěvu. Opět jsme vyhledávali hlavně místní tržnice, abychom znovu mohli nakoupit suroviny a něco si sami ukuchtit. Většinou jsme si vařili hlavně snídani a večeři a během dne ochutnávali něco z místní kuchyně na výletě.
Francie není zrovna levná destinace, zvlášť pokud se pohybujete v těchto známých a turistických oblastech. Avšak překvapilo nás, že Cannes je opravdu drahé město i oproti Nice. Přesto jsme navštívili místní restauraci, abychom ochutnali jejich kuchyni. Zvolili jsme mušle slávky. Jedno jídlo stojí cca 20 € a u pití se většinou do 4 € nevejdete.
Pro zpestření jsme si zaplatili výlet lodí na nedaleký ostrůvek Île Saint-Honorat. Na ostrůvku je klášter s prodejem místních (drahých) vín, pozůstalou pevností a krásnou zahradou plnou levandulí. Malinký ostrůvek jsme obešli kolem dokola a po hodině a půl zamířili opět k pevnině. Více jsme se v Cannes nezdrželi a po třech nocích opět zamířili dál.
Dlouho jsme rozmýšleli, zda se máme vydat už do vnitrozemí nebo pokračovat podél pobřeží a navštívit město Saint-Tropez, jež je proslulé filmem Četník v Saint-Tropez. Nakonec jsme se rozhodli pouze přes Saint-Tropez projet, podívat se a pokračovat na sever do Avignonu. To se nakonec ukázalo jako dobrý nápad, protože v Saint-Tropez přišlo velké zklamání. Vychvalované město bylo jen opravdu lákadlem pro bohaté turisty. Všude se nacházely předražené butiky s oblečením nebo šperky a i když pohled na přístav plný luxusních jachet bral všem dech, nebylo vlastně na co koukat. V Saint-Tropez jsme se nezdrželi více jak půl dne a rádi jsme vyrazili zase na cestu.
Cestou do Avignonu jsme se zastavili v Grand canyon du Verdon. Pojali jsme to pouze vyhlídkou na krásná jezera, což je škoda. Je to tam opravdu pěkné a stálo by za to se vykoupat nebo podniknout nějaký delší výšlap. I tak jsme se tam ale zdrželi, a jelikož se už stmívalo, museli jsme jednou přenocovat. Najít kemp s volným místem nebylo zrovna snadné. Než jsme ho našli, museli jsme jich navštívit několik a začínali jsme mít obavy, kde noc strávíme. Nakonec nám Camping Chanteraine poskytl potřebné útočiště a ráno jsme opět vyjeli směr Avignon.
V Avignonu jsme se ubytovali v kempu Camping les 2 Rhône. Kemp byl vzdálený od centra 3 km a dalo se to dojít pěšky, nebo bylo možno využít hromadnou dopravu. Město Avignon je proslulé svým mostem, který končí uprostřed řeky. Celé město je opevněno hradbami a do historického centra je nutné projít bránou.
Avignon je také „město Umělců“ a město, kde se stále něco děje – což se nám moc líbilo. Ať už tam hráli pouliční umělci na klavír, saxofon nebo předváděli divadlo, všechno tam mělo svojí kouzelnou atmosféru. Pak už si stačilo vyhlídnout nějakou vinárnu či kavárnu a vychutnávat si ukázky umění, které tito lidé nabízeli, aby nalákali na svá večerní představení.
Samozřejmě i v Avignonu se konaly velké trhy s čerstvými surovinami, kam jsme zamířili hned několikrát. Zakoupili jsme kus tuňáka, tresky i moje nejoblíbenější mušle sv. Jakuba a pelášili je za čerstva ugrilovat do kempu.
Avignonem naše dovolená ve Francii končila a přemýšleli jsme, kudy pojedeme zpět k domovu. Jelikož jsme chtěli přivézt nějaké francouzské delikatesy také domů, vybrali jsme cestu přes Lyon, kde jsme navštívili velký supermarket a nakoupili spoustu olivového oleje, sýrů atd.
Ani cesta domů ale neproběhla zcela v poklidu. Cestou jsme se dozvěděli, že další útok se stal v nákupním centru v německém Mnichově. Některé silnice a sjezdy na dálnicích byly uzavřeny, protože se po útočníkovi pátralo, což způsobilo na dálnicích kolony a doprava byla komplikovaná.
Přes to všechno jsme po dvou týdnech dorazili v pořádku domů a dodnes vzpomínáme na všechny chvíle a události, které jsme tam zažili.