Cesta na Srí Lanku byla naší první cestou mimo Evropu. Proto jsme zvolili (ač neradi) zájezd přes cestovní agenturu, abychom měli jistotu bezpečí a v Asii se rozkoukali. Srí Lanku jsme vybrali hned z několika důvodů: líbila se nám představa navštívit cejlonský ostrov, ostrov spadající pod Indii nabízel poznat zajímavou kulturu a ani letecky to nebylo tak daleko.
Zpočátku se zdál nápad organizace přes cestovku jako dobrý nápad – chaos na silnicích, přelidněnost a jakási nečistota okolí (která však k Indii patří) v nás nevyvolávala zrovna hezké dojmy. Avšak po několika málo dnech, kdy si člověk na zdejší život zvykl, nám to přišlo už normální a pobyt v hotelu naprosto zbytečný. Všude se dalo docestovat (dříve či později) vlakem a brzy jsme se obrnili i proti neustálému halekání a předhánění se místních lidí nabídnout vám prakticky cokoliv.
Pod záštitou cestovky jsme byli ubytováni na západním pobřeží v hotelu Tangerine Beach, v oblasti Kalutara. Hotel nabízel standardní vybavení včetně několika bazénů. Hotel se nacházel hned u pláže, takže pokud nebyl vítr a velké vlny, mohli jsme se vykoupat přímo v oceánu. Během procházek na pláži jsme mohli zahlédnout i několik místních obyvatel.
V ceně hotelu bylo stravování All inclusive a jídelní rauty nám umožnily ochutnat místní kuchyni a poznat nové chutě Indie. Mohli jsme vybírat z nepřeberného množství mořských plodů, indických karí na mnoho způsobů. Zde jsme také poprvé okusili chutě nejrůznějších ovocných i zeleninových čatní.
První dva dny v hotelu to byl příjemný relax a nebylo na škodu si u bazénu nebo v místním baru odpočinout. Ale poté nás to už táhlo i na jiné části ostrova, kam jsme se chtěli vypravit po svých. O předražené průvodcovské služby, které byly nabízeny na každém rohu, jsme neměli zájem.
A tak jsme si sbalili pár věcí na cestu, zamkli hotelový pokoj a vyrazili sami za dobrodružstvím. Celkem jsme z hotelu podnikli dvě cesty. První byla do Kandy – do města, které je protkáno sítí budhistických chrámů a je zapsáno na seznamu UNESCO.
Kandy bylo od hotelu vzdáleno asi 150 km. Jedinou možností, jak cestovat takovou dálku, je vlak. Pěšky jsme se tedy vydali do nejbližší vlakové stanice v Kalutaře a po „menším“ boji se zakoupením jízdenek (vysvětlit v angličtině a dočíst se informační cedule v indštině) jsme nasedli do vlaku směrem do hlavního města Kolombo a odtamtud do Kandy. Slovo „nasedli“ je poněkud přehnané. Vlaky jsou přecpané k prasknutí, takže jsme se spíše vecpali do chumlu a hlavní trasu do Kolomba přečkali ve stoje. Vlaky jsou tak přelidněné, že místní cestují i na schůdkách zvenku.
Srí Lanka zcela jistě vábí turisty na spousty přírodních a budhistických památek. Ale cesta vlakem po krajině je také zážitek. I takto se dá poznat kultura. Spousty smetí, často hořících věcí a zápach jsou hlavním charakterem při cestování po Srí Lance. Přesto je cestování vlakem velkým zážitkem. Během cesty si můžete zakoupit občerstvení v podobě smažených jídel i pití od místních, kteří cestují vlakem a prodávají. Pokud se projíždí tunelem, máte možnost si zahoukat (asi tradice, protože to dělají v každém tunelu automaticky) a nebo se jen kochat krajinou a džunglí, kterou projíždíte. Cestování vlakem je opět velmi levnou záležitosti. Nevýhodou je však dlouhá doba, než se někam dostanete a již zmíněná přelidněnost, takže se musíte prát o místa.
Zhruba po 6ti hodinové cestě jsme dorazili na místo. Jen co jsme vylezli z vlaku, vrhla se na nás horda místních a všichni nabízeli odvoz. Vybrali jsme si jednoho „tuk-tukáře“, který s námi projel zajímavosti v Kandy a večer nás dovezl k ubytování. Domluvili jsme se rovnou i na druhý den a tak jsme měli ráno zajištěný odvoz a následně tak i svého šoféra po celý den. To je výhoda Srí Lanky, nic vás tam nestojí moc peněz, takže jsme si mohli dovolit řidiče na celý den cca za 30 Euro.
Během dne jsme se nechali zavést k nedaleké sloní atrakci, kde jsme se mohli svést na slonovi. Jízda na slonovi byl krásný zážitek, ovšem celý dojem kazil fakt, že jsou tam sloni drženi v zajetí a řetězech 🙁 Poté jsme zamířili do léčivé zahrady plné bylin a koření, kde jsme mohli vyzkoušet masáž obličeje ayurveda. Nakonec jsme se vydali na čajovou plantáž a do továrny sypaných čajů, abychom si poslechli a podívali se, jakým způsobem se cejlonský čaj vyrábí.
Tímto náš výlet v Kandy končil a my se vydali zpět do našeho útočiště v hotelu Tangerine. Jakmile jsme se vrátili, ihned jsme začali plánovat další výjezd. Vybrali jsme pobřeží na samém jihu ostrova – Mirissa.
V Mirisse jsme si našli ubytování levné, za oba dva dohromady 15 Euro. Byl to sice jen malý pokojík vybavený postelí, koupelnou a ledničkou, ale nám to na přespání bohatě stačilo. Dorazili jsme až odpoledne a jelikož se na Srí Lance stmívá už kolem šesté hodiny, ihned jsme se vydali na pláž, abychom se stihli ještě někam podívat. Na pláž jsme dorazili ale skoro za šera, a tak jsme, unavení po dlouhé cestě, zakotvili v příjemném baru s výhledem na stánek s čerstvými rybami a mořskými plody, které tam místní prodávali. Pláž byla nádherná a už jsme se těšili, až ji znovu navštívíme následující den za světla.
Druhý den jsme pláž opět navštívili a uchvátily nás krásné velké vlny, které se lámaly několik metrů od břehu. Kousek od pláže se dalo přebrodit na malý přilehlý ostrůvek a po vystoupání na vrchol jsme měli výhled na celé okolí. Strávili jsme na pláži příjemný den a poté se vrátili opět do hotelu.
Poslední dva dny jsme strávili opět v hotelu, už pouze s vycházkami po okolí a po dvanácti dnech strávených na Srí Lance jsme vyrazili opět k domovu.
Bohužel musíme uznat, že jsme si nevybrali nejlepší lokalitu pro návštěvu ostrova, abychom mohli navštívit proslulé přírodní krásy Srí Lanky, které se nacházejí spíš ve východní části a ve vnitru ostrova. Pokud se na Srí Lanku ještě někdy vrátíme, určitě už ji procestujeme po svých a bez organizovaného zájezdu.